Před 2 hod.

Tak jsem si řekla, že sem též něco přidám. Občasně píši a budu ráda za jakýkoliv názor, konstruktivní kritika vítána.

Jeden dům

Pustá mýtina s polo rozpadlým domem
zuřivý vichr bičující oprýskané zdi
vnitřní prostory s jedním malým oknem
vzduch nasycený plísní a lkavé steny
Nikdo tam žít nechce a býval to dům něhy.
Širé lesy lemovaly okolí - dnes jen pařezy - uschlé větve
památka slavné doby, kdy květiny kvetly na zahradě
růže, orchideje a jiné krásy
duše zpívala veselé písně a teď zní jen balady.
Nikdo ten dům nechce, a tak tu stojí sám všem navzdory
jak dlouho vydrží - jednu zimu dvě
pak se rozpadne a zbydou jen trosky
býval to příbytek tepla a citu dobré ženy.
Žijí zde vzpomínky a radost minulosti
smích s planými nadějemi a sny
otisky lidí, kteří sem zabloudili
kradmé zákmity ho nezachrání
brzy v zem se obrátí až zcela zmizí.

Před 2 měs.

Zase kousek toho vnitřního slabocha...🖤❄
Smrt tak mladou hodlá si tě vzít.
Víš, lidé správně stárnou. Nediv se, že umírá můj cit.
Pod rouškou úsměvu bolest ve mně skryta.
Pláču pro tebe i pro něhu. To vše uvnitř mě se skýtá.
Sliby, jež párkrát byly vyřčeny a planými jak zdá se.
Již nechci býti na Zemi, jak vězeň celou lapený, když sen můj skomírá na podlaze.
Mezi škvírami linolea protíká život.
Jak lidé z mauzolea hledá si východ.
Tělíčko nebohé, jak bezvládně leží…
Přitom životy okolo beze změn běží.
Nikoho netrápí tvé dechy poslední, jen já počítám každý.
V tu chvíli, kdy ustanou. Já opět povím ti své “NAVŽDY”.
Slovy kolem citů já nikdy neplýtvám, to víš.
V hlavě je stále přemítám s bludem, že se jednoho dne probudíš.
Váhala jsem dlouho, tak příliš času uteklo nám.
Chci jej vrátit zpět a autoru objasnit, jaký byl můj plán.
Že nebylo to souzeno? Osud vepsal špatný děj?
Řádky bylo zvěčněno, jak na plátnech uměleckých děl.
Co vyřčeno bylo, můžeme vzít zpátky.
Však perem napsané jedině číst mezi řádky.
V sázku dej karty, kuličku v ruletě.
Životní hazardy na světském parketě.
Riskování bylo naší múzou, však s věkem odchází.
Můžeme být lůzou, jež každý poráží.
Měly jsme všechno a zdálo se to málo.
S každičkou vteřinou ve tvém náručí vím, že i to špatné za to stálo.
Podej mi ruku, překročme práh…
Zastavím svět, ať je jen náš.
Má samolibost stála tě bolesti a pláč.
Přesto pochop, já sakra nejsem tak silný hráč.
Jsi mou drogou závislého, jsi Lexaurinem smutného…
Jsi nutností každého a přístřeším chudého.
Jsi vše s následnou závislostí, jež pro některé působí život snesitelným.
Snad odpověď navyklosti, proč na tvé přítomnosti stále lpím.
Sobeckost, jež bolí druhé není vlídnou vlastností.
Prosím odpusť tyto chvíle, jež čerpám až po datu splatnosti.
Lapám po dechu a nevnímám strach.
Silné jsme tak dlouho, říkám konec marných snah.
Ticho, které neléčí. Postupně utichá tep, jen slabě šveholí.
Najednou z dálky pár vět, jak prý bolest jednou přebolí.
Proklínám hlasy, jenž promlouvají rozumem.
Plácání v ramenou, citáty slavných z předních stran...
Prázdné fráze vyvolané průzkumem.
Falešná tkáň na vyplnění ran.
Snad pro tentokrát, pro tuto chvíli úleva se dostaví.
Snad je kdo se mému srdci postaví?
Kdo vysvětlí mu jeho ztrátu a krev do žil navrátí..?
Když smířeno je tuto latu, nefunkcí svou zaplatit.
City mé titul paní ti daly...
Sotva tě chytím, už mi tě vzali.
Adélko, ty jež vlastníš orgán tlukoucí v mém těle.
Kde krev proudí sem a tam.
Jak planoucí a stále směle.
Jako úsměv nepřítele. Jako lásky gram.
Věř a naposledy slíbím ti má paní.
Sejdeme se brzy, než nebe rozzáří hvězdy... Pozvu tě na snídani.

Před 3 měs.

Myšlenky
V srdci pocity mám ,
co nikam neschovám.
Svědomí, to mé svědomí ...
Jednou mne dohoní.
Ale co pak ?
Ujede mi tím vlak ?
Přejde mne zrak ?

V srdci pocity mám,
co zůstanou pouze tam...

Před 3 měs.

1:00
Čas od času se snažíme snít
o nemožných třpytkách štěstí.
Jsou však plné našich neřestí,
tato myšlenka nás pak nutí alkohol pít.
Láska kterou stratíme
tak krutou bolestí za ni platíme.
Zžírá naše srdce jako kyselina
a cévy temnou krví zbarvila.
Pozoruji dopis pro mne sepsán,
pocit lásky já asi neznám.
Bolí to víc a víc, je zlomené na tisíc.
Koutký úst klesají níž a níž.
Smutmý výraz ve tváři stále přetrvává.
sleduji auta projíždět okolo,
Pouliční lampy svit odtajní každý stín.
Měsíc pouští paprsky oplívaje kapky deště.

Před 6 měs.

Mám dotaz na vás všechny. Když píšete básně, prózu, cokoliv, už jste se dostaly i k roleplay, dračáku na dálku, což se celkem často podobá psaní povídky ve dvou (zvlášť, když je dobrý spoluhráč)...? Našel by se tu někdo na tohle? :)

O mně

Pojďme společně sdílet svoji tvorbu. Pokud rády píšete, podělte se o to! Ať už se jedná o cokoli, od ponurých básní přes úryvky z povídek až po filozofické úvahy, sem s tím. :-)