Zase kousek toho vnitřního slabocha...🖤❄
Smrt tak mladou hodlá si tě vzít.
Víš, lidé správně stárnou. Nediv se, že umírá můj cit.
Pod rouškou úsměvu bolest ve mně skryta.
Pláču pro tebe i pro něhu. To vše uvnitř mě se skýtá.
Sliby, jež párkrát byly vyřčeny a planými jak zdá se.
Již nechci býti na Zemi, jak vězeň celou lapený, když sen můj skomírá na podlaze.
Mezi škvírami linolea protíká život.
Jak lidé z mauzolea hledá si východ.
Tělíčko nebohé, jak bezvládně leží…
Přitom životy okolo beze změn běží.
Nikoho netrápí tvé dechy poslední, jen já počítám každý.
V tu chvíli, kdy ustanou. Já opět povím ti své “NAVŽDY”.
Slovy kolem citů já nikdy neplýtvám, to víš.
V hlavě je stále přemítám s bludem, že se jednoho dne probudíš.
Váhala jsem dlouho, tak příliš času uteklo nám.
Chci jej vrátit zpět a autoru objasnit, jaký byl můj plán.
Že nebylo to souzeno? Osud vepsal špatný děj?
Řádky bylo zvěčněno, jak na plátnech uměleckých děl.
Co vyřčeno bylo, můžeme vzít zpátky.
Však perem napsané jedině číst mezi řádky.
V sázku dej karty, kuličku v ruletě.
Životní hazardy na světském parketě.
Riskování bylo naší múzou, však s věkem odchází.
Můžeme být lůzou, jež každý poráží.
Měly jsme všechno a zdálo se to málo.
S každičkou vteřinou ve tvém náručí vím, že i to špatné za to stálo.
Podej mi ruku, překročme práh…
Zastavím svět, ať je jen náš.
Má samolibost stála tě bolesti a pláč.
Přesto pochop, já sakra nejsem tak silný hráč.
Jsi mou drogou závislého, jsi Lexaurinem smutného…
Jsi nutností každého a přístřeším chudého.
Jsi vše s následnou závislostí, jež pro některé působí život snesitelným.
Snad odpověď navyklosti, proč na tvé přítomnosti stále lpím.
Sobeckost, jež bolí druhé není vlídnou vlastností.
Prosím odpusť tyto chvíle, jež čerpám až po datu splatnosti.
Lapám po dechu a nevnímám strach.
Silné jsme tak dlouho, říkám konec marných snah.
Ticho, které neléčí. Postupně utichá tep, jen slabě šveholí.
Najednou z dálky pár vět, jak prý bolest jednou přebolí.
Proklínám hlasy, jenž promlouvají rozumem.
Plácání v ramenou, citáty slavných z předních stran...
Prázdné fráze vyvolané průzkumem.
Falešná tkáň na vyplnění ran.
Snad pro tentokrát, pro tuto chvíli úleva se dostaví.
Snad je kdo se mému srdci postaví?
Kdo vysvětlí mu jeho ztrátu a krev do žil navrátí..?
Když smířeno je tuto latu, nefunkcí svou zaplatit.
City mé titul paní ti daly...
Sotva tě chytím, už mi tě vzali.
Adélko, ty jež vlastníš orgán tlukoucí v mém těle.
Kde krev proudí sem a tam.
Jak planoucí a stále směle.
Jako úsměv nepřítele. Jako lásky gram.
Věř a naposledy slíbím ti má paní.
Sejdeme se brzy, než nebe rozzáří hvězdy... Pozvu tě na snídani.
