Doteky nocí...
Budí se s ránem ospalé,
V naší posteli
se znavenou vášní z časů minulých.
Plná hlava prázdných myšlenek,
duše ráchající se v moři blažených oblak,
jablečný Cider s fascinujícími bublinkami,
tak jako mé neviditelný šaty.
Tvá ruka v mé náruči něhy
Tam, kde každou noc usínáš,
Kde teplo se splétá s teplem těl.
Omámená nekonečnem,
mravenčení v konečcích prstů,
stírám pot z tvých vlasů,
bez žádného odporu.
Do vln mocné Vltavy
se chvílemi odevzdávám
Slyšíš? Břehy vypráví..
A stromy kynou vnadám,
já do těch vnad pokaždé padám.
Ležíme nazí vedle sebe,
ztraceni v bělosti
voňavých cích,
jako by na ně přímo z nebe,
napadal čerstvý sníh...
Leželi jsme nazí a lapali po dechu,
jako bychom byli tím proudem stříbrným,
který nám Měsíc naléval na střechu...
Plavali společně, až k útesům vzdáleným...
Leželi jsme obnažení v tom černém pokoji,
podobeni sochy z bílého mramoru,
Dívali jsme se klidně do stropu...
Leželi jsme nazí a někde nad stropy,
hvězdy blikaly znovu, znovu bez přestání.
Někde nad námi svítala naděje,
že si to můžeme... Zopakovat.
