V módním časopise se často pohoršují nad outfitem lidí. Někteří jsou prý zamračení a nevkusně oblečení, neumí sladit barvy, mají nevkusné boty a doplňky. 

Počítám, že si tím „módní policie“ honí ego a cítí se tím být lepší. 

Matky, které nechávají očkovat své děti se pohoršují nad těmi, které svoje děti nenechávají očkovat. 

A cítí se být lepší (rozumím jim), než matky, které nenechávají očkovat své děti. 

Rodiče, jejichž děti chodí do škol, kde se neznámkuje, se pohoršují nad školami, kde se známkuje, a naopak.

Ženy, které nosí podprsenku se pohoršují nad těmi, které podprsenku nenosí. 

A zastánkyně volnosti a zdravého těla jsou pohoršeny tím, že někdo svazuje a poškozuje své tělo. 

A obě strany se cítí být lepší. 

Líbající se heterosexuální pár se pohoršuje nad líbajícím se homosexuálním párem. 

A cítí se být lepší. 

Lidé na pláži se pohoršují nad lidmi, kteří se tam vyvalují nazí a naháči se pohoršují nad tím, že jim někdo sahá na právo vyvalovat se nahý. 

A obě skupiny se cítí být lepší. 

Pohoršit se je zkrátka hodně snadný způsob, jak si okamžitě připadat lepší než někdo jiný. Protože když se patřičně nad něčím, nebo někým, pohorším, je přece jasné, že já patřím do té lepší skupiny, ne? 

Ne, ale to pohoršení nevědí. 

A nebudu vám lhát. 

Taky se někdy pohoršuji a připadám si lepší. 

A pohoršuji se nad lidmi, kteří tvrdí, že oni ne. 

A teď zjišťuji, že se pohoršuji nad pohoršováním…oups.