Vrchní Monty Python

8 Comments · 3195 Views

Ukázka z pojednání o tom, že i když zemře veškerá naděje, pořád ještě zbývá černej humor.

 

Dnes jsem se dozvěděla, že mě má nesexuální přítelkyně, se kterou už tři roky žiju ve společné domácnosti, celou dobu prachsprostě využívá.

Seznámily jsme se ve škole, kde studovala maturitní nástavbu – byla jsem její třídní učitelka. Upřímně jsem ji nesnášela, neb nebylo dne, kdy bych nebyla nucena řešit stížnosti kolegů nebo maléry, v nichž milá Dominika dominovala. Nejspíš kvůli tomuto intenzivnímu kontaktu si mě tak oblíbila. Náš vztah prohlubovaly hrozící nedostatečné i neomluvené hodiny...někdy jsme se viděly i třikrát za odpoledne. Po „kauze zástupce“ a následném odchodu ze zaměstnání jsem předpokládala, že skončí i naše potkávání. Dominika byla opačného názoru. Párkrát mě „náhodou“ potkala ve městě, pak se pozvala na kafe a za pár týdnů už přespávala v mém obýváku na sražených křeslech. Dlužno podotknouti, že můj počáteční odpor byl spíše symbolický. Mé poraněné ego prostě na to, jak mě miluje a potřebuje, chtělo slyšet a slyšelo. A přiznávám, že to, že akceptovala mou nulovou sexualitu, na mě udělalo dojem.

Ta holka o mě asi fakt stojí, když se mnou chce být, i když ví, že spolu nebudeme spát,“ pomyslela jsem si a vplula do vztahu s lesbou.

 

Napoprvé maturitu nesložila. Odjela do zahraničí na farmu, vydělat peníze sběrem plodů. Léto jsem trávila v domě své matky. Pravidelně chodící dopisy mě povzbuzovaly v zařizování společné budoucnosti. Našla jsem si práci v bývalém okresním městě a sháněla pro nás bydlení. Meta mi dala vybrat – pokud s tou ženskou budeš žít, můj vztah k tobě se podstatně změní. A nechci ji tady nikdy vidět. Marně jsem jí vysvětlovala, že lesba nejsem, že tohle je pro mě zdá se schůdný způsob, jak mít partnerský vztah...neposlouchala. Reagovala stejně jako pokaždé, když jsem jí vyprávěla, co se mně přihodilo...ona přece nejlíp ví, jak to je, a rozmazlenej paňár (to jako já) ji nebude nic vykládat.

Stala jsem se vězněm svého pokoje. Dusno, které vytvářela, by zabilo mouchu v letu. Nad vodou mě držela vyhlídka na brzký odchod do pronajatého podkroví.

 

Podzimní pokus o zdolání maturitní komise dopadl úspěšně. Pak si Dominika udělala prázdniny, čili první čtvrtrok jsem domácnost financovala sama. Padlo na to stavební spoření, ale nelitovala jsem. Zahrnovala mě pozorností, a to mně dělalo dobře.

 

V nové práci jsem se rozkoukala poměrně brzy. Po necelém měsíci mně chlapi navrhli, abych s nimi chodila na oběd, a já s radostí nabídku přijala. Začala jsem se do práce těšit. Dominika velmi špatně nesla, že už není jedinou planetou mé oběžné dráhy. Žárlila, a fest. Oproti všem dohodám se dožadovala sexu. Když jsem odmítala, ječela, že jí v práci určitě zahejbám. Abych ji uklidnila, popisovala jsem jí svůj pracovní den do nejmenších detailů. Změnila zaměstnání, což jí ovšem znemožňovalo mít mě pod dohledem, tak mě aspoň kontrolovala pomocí telefonu a sms. Běda, když jsem obratem neodpověděla nebo nepřijala hovor – následoval domácí výslech.

 

Z vlídné chápající bytosti se vyklubala násilnická saň. Začala mě ponižovat a urážet. Shazovala mě na veřejnosti. Zakazovala mně vídat se s kamarády a pak se mně vysmívala, že jen sedím na zadku. Štiplavě komentovala můj vzhled. Nijak jsem se nad tím nepozastavovala – byla jsem zvyklá z domu.

 

Nadávala mně a občas plácla, podle svých slov jako projev přízně. Nutila mě k sexu. Když jsem se bránila, měla odpověď pohotově připravenou – kdybych s ní spala, neměla by důvod se ke mně takhle chovat.

Trávila většinu času mimo domov s poukazem na to, že jsem nudná. Vůbec mně to nevadilo – když se doma ukázala, obvykle našla něco, za co mě „prostě musela“ zkritizovat; třeba za lenost, nepořádnost a vlažný vztah k domácím pracím.

Snubní prstýnek na levém prsteníčku pálil jako žhavé uhlí. Po necelých dvou letech soužití jsem navrhla rozchod. Odmítla s tím, že není třeba; stačí, když se polepším. Uvědomila jsem si, že žiju s věrnou kopií své matky.

 

Dominika mně vyčítala, že moc utrácím, zřídily jsme tedy výdajové konto a do šuplíku jsem odkládala všechny nákupní stvrzenky ke kontrole. Poohlížela jsem se nenápadně po samostatném bydlení. V rozletu mně bránila nejen smluvně stanovená tříměsíční výpovědní lhůta, ale i nedostatek malých bytů k pronajmutí – větší jsem si ze svého platu nemohla dovolit.

Zkoušela, kam až může zajít.

 

Jedno sobotní odpoledne mně zničehonic přiblížila zapálenou cigaretu k předloktí. Vzdálenost mezi žhavým oharkem a mou kůží byla menší než milimetr. V ten moment ve mně něco ruplo. Popadla jsem ji, vystrkala na balkón a zavřela za ní dveře. Zatímco do nich mlátila a kopala, přemístila jsem své věci včetně postele do jednoho pokoje a ty její nechala ve druhém. Klíč od svých dveří jsem schovala do skříně, pak teprve jsem ji pustila dovnitř. Řádila jako černá ruka. Jsem „úplnej blázen, nerozumím legraci a fakt se se mnou nedá existovat.“ Od té doby už jsem se k ní nikdy neotočila zády a na noc se zamykala.

Týden nato jsem si zařídila tenhle terapeutický pobyt s tím, že až se vrátím, tak se uvidí.

 

 

 

8 Comments
avatar

Katka9

1706616778
Nádherně vykreslené...👍❤️
 
avatar

Karkulka

1629814668
Precetla jsem to jednim dechem (a to moc nectu, protoze se na to neumim soustredit) 👍
Bude i pokracovani? 😁
3 replies